MÓDA

Zorro: ničitel elektroniky

19.3.2018

Na co sáhnu, to zničím. V lepším případě ztratím. Zeptejte se mých rodičů, ti by vám potvrdili, že za mě je škoda utrácet těžce vydělané peníze. Nejraději by mi dali telefon z kokosu a místo počítače kuličkové počítadlo.

Musejí tam všechny počítače. Kam? No přece do futrálu.

Když jsem odjížděla na svůj první studijní pobyt do zahraničí, byl mi rodinou zakoupen prvotřídní notebook, který zajistí jak skvělé studijní výkony, tak pravidelný kontakt s domovem. Na mé studijní výkony měl prachmizerný vliv, protože Google překladač zkrátka osmistránkovou esej o nanotechnologiích sám nenapíše. A kontakt s rodinou taky nestál za nic. Hned při první telefonické zkoušce jsem si totiž do klávesnice nalila čaj a nenastala modrá, ale hned černá smrt. Nicméně dvě hoďky fénování a půl dne věšení z okna za usedavého pláče zapříčinily, že druhý den se noťas vzpamatoval. Tak jsem nažhavila dráty a hned jsem kámošce v rozverné náladě popisovala, co se mi den předtím stalo. Ovšem při názorné ukázce jsem si do klávesnice vylila pivo. Zopakovala jsem resuscitaci a počítač opět ožil, aniž by vypadal, že bude mít doživotní následky. Můžu s jistotou prohlásit, že jde o nejodolnější počítač na světě. Mám ho už pět let, je to tedy stařík, má jen půlku CDromky (druhá odpadla neznámo kde) a chybí mu kus displeje. Ale je výkonný, jako by mu bylo dvacet.

Berete tablety na spaní?

Notebook přežil i útok odlakovačem, ale je pravda, že se musel chvíli zotavovat u opraváře. To by však nebylo to nejhorší. Tentýž den mi totiž ještě spadnul telefon do záchodu. Opravdu si nevymýšlím. Měla jsem svůj iPhone v zadní kapse u kalhot a najednou koukám, krauluje v míse. A nepomohl mu ani fén, ani rýže a ani modlitby. Ale to pořád ještě není konec. Táta mi dal svůj starý telefon a ještě ten samý den, dřív, než odbila půlnoc, jsem se s táty telefonem rozloučila v hospodě – byl mi zcizen na rozlučkové párty. Další den, jak jinak, jsem totiž odjížděla na letní školu do Říma. Sehnat během několika málo hodin počítač, telefon a hlavně blázna, který mi svěří majetek, byl nadlidský úkol. Za svůj životní úspěch však považuji, že jsem odjela s něčím, co připomínalo kufříkový mobil a s analogovým notebookem – rozuměj blokem papírů. Byla jsem mezi tlupou Američanů jako exot a skutečně reprezentativní vzorek. Pouze jsem jim potvrdila představu, že my v České republice bydlíme v chatrčích někde uprostřed sibiřské tajgy a dorozumíváme se pomocí hliněných destiček. Zatímco Amíci si posílali snapy, já jsem hrála hada a posílala si melodie.

Doplněk nebo životní styl?

Stejný osud, jako tátův telefon, potkal ještě i několik mých dalších mobilních miláčků. Jak já říkám, jsem zkrátka důvěřivý typ. Jak říká můj dědeček, jsem bohém. A jak říká moje máma, jsem debil. Můj táta většinou mlčí a situaci nekomentuje. Tentokrát jsem však vycítila nebezpečí, vyhledala jsem úkryt v bezpečné vzdálenosti a požádala mámu, aby mu sdělila onu neveselou novinu. Jak jsem vytušila, táta potichu nebyl, dokonce řval jako tur. V telefonu měl totiž piny ke svým platebním kartám a tajné pracovní dokumenty. Snažila jsem se mu vysvětlit, že to od něj bylo nezodpovědné, ale nějak mě nechtěl pochopit.

Nechte kámen na kameni.

Tohle všechno se odehrálo už před pár lety. Teď už jsem dospělá a zodpovědná. Vážím si věcí a znám jejich cenu. Zřejmě to vycítil i můj šéf, a tak jsem se poprvé v životě dočkala. Jednou ráno jsem přišla do práce a čekal tam na mě. Zbrusu nový, v bublinkové folii zabalený a po novotě vonící služební telefon. Můj naivní zaměstnavatel mě vybavil telefonem, který zdaleka přesahoval cenovou kategorii, ve které se běžně pohybuju. Proč asi, to nemusím vysvětlovat. Reakce mých rodičů byla okamžitě – kup si folii, kup si obal. Urazila jsem se, nekoupila jsem si nic a nyní už druhý týden schovávám před šéfem telefon, který má displej na tisíc kousků.

Řekněte dost telefonům v ponožkách!

No jo no, tak zkrátka si cením víc těch nemateriálních věcí 😀 Leč i moje blbost není nekonečná, a proto jsou instrukce jasné – utratit vánoční prémie za nový displej, pojistit se „na blbost“ a objednat si kryt na mobil! A co vy? Jste také takoví nezmaři?

Jde to i jednoduše.

Mohlo by se vám líbit taky…

Žádné komentáře

Komentovat