Hadrů není nikdy dost

Každodenní scéna – v práci jsem měla být už před dvaceti minutami, ranní porada začíná za 7 minut. A já běhám po bytě s kalhotami na půl žerdi, jednou ponožkou, bez trička a lovím zbytky v haldě hadrů v ložnici nebo nedej bože v koši na špinavé prádlo. Každé ráno ten samý problém – nemám co na sebe.

Tenhle úkaz nazývám interně Paradigmatem neexistujících oděvů a vyznačuje se tím, že přestože se všude po bytě válí nespočet svršků a skříň praská ve švech, neexistuje nic, co by si člověk mohl vzít na sebe. Co je na tom zajímavé je to, že tyhle neviditelné hadry zabírají až překvapivě hodně místa, a že muži tomuto paradigmatu nerozumí. Zasažení pravděpodobně částečnou slepotou a padoucnicí nevěřícně kroutí hlavou a ukazují divoce na všechny strany.

V ideálním světě by to vypadalo takhle.

Láska k nakupování bývá u žen nekonečná, naše skříně už ale ne a stejně tak trpělivost našich partnerů, kteří by také rádi vlastnili nějaký ten šuplík. Včera se mě přítel zeptal, jestli s ním do budoucna ještě počítám, když už jsem ho vystěhovala ze skříně. A tak jsem si řekla, že je na čase provětrat šatník. Pro dobro své, svého vztahu i módního světa. A vy byste to měli udělat taky, protože staré kousky logicky zabírají místo těm novým.

Méně je někdy více…

Takže čím se při vyřazování řídit? Nejprve vytvořte velkou hromadu – to by vám mělo jít dobře. Hromady se v podstatě vytvářejí samy. A potom vyhazujte podle následujícího návodu:

• Trička s nápisem Lunetic nebo Sugababes. Sentiment se nenosí.
• Všemožné podivnosti, jako jsou kabelky s komiksem, hadrové tašky s nápisem Maso je vražda nebo pásky z ještěrčí kůže.
• Pyžamo po dědovi – to se rozhodně vyhodí.
• Oversized věci, ve kterých vypadáte jako nafouknutý balón a vůbec všechno příliš velké nebo příliš malé. Takže ano, i kalhoty velikosti 36… dokonce i 34.
• Tříčtvrťáky.
• Kalhotky na doma, a když už jsme u toho, tak vlastně všechno s nálepkou na doma, na chatu nebo se psem by nemělo spatřit světlo světa.
• Ponožky, jejichž dvojče se nenávratně ztratilo v černé díře uvnitř vaší pračky.
• Cokoli, o čemž říkáte, že si to možná jednou vezmete – až bude příležitost, až zhubnete, až vám vyrostou nohy o dvacet centimetrů a podobně.
• Oblečení pro vaši neexistující budoucí dceru (zvlášť pokud jste zrovna single).

Některé věci potřebujete míň a některé víc.

• Boty, ke kterým potřebujete trekové hole, abyste se na nich udrželi.
• Cokoli svítivě růžového.
• Věci vytahané, seprané, beztvaré, bez chuti a zápachu.
• Věci, které byly příliš drahé, nebo příliš levné. Většinou jsou to blbosti.
• Ať jste to na Vánoce sehráli sebelíp, zbavte se nevhodných darů, jako jsou svetry od babičky.
• A nakonec zlaté pravidlo – to, co jste neměli rok na sobě. Ať nežeru, tak vám dovolím dva roky. Rozhodně ne jedenáct!

Když už se na to nemůžete dívat…

Ve zkratce – vemte si každý kousek a položte si otázky: Sluší mi to? Hodí se to ke mně? Je to můj styl? Budu to nosit? Jde to kombinovat s dalšími kusy mého oblečení? Je to moje SOUČASNÁ velikost? Pak můžete nemilosrdně třídit a vyhazovat. A pokud na to nemáte srdce, přizvěte si někoho na pomoc. Muži bývají zpravidla neznalí, a proto nemilosrdně upřímní. Nevědí totiž, co je čeká, když odpoví kladně na otázku, jestli v něčem nemáte velký zadek.

Takže, když máte pocit, že nemáte co na sebe, přerovnání a třídění vám udělá jasno. Obnovte si šatník a bude vám líp… všem bude líp. Řekněte si třeba, že za každý vyřazený kousek, si budete moc pořídit nový. 😉

P.S. A když říkám vyhodit, myslím zrecyklovat. Oblečení můžete buď věnovat na charitu, anebo poslat dál například prostřednictvím Vinted, kde ještě může někomu udělat radost. ☺