DOMOV MÓDA

Hurá do školy

20.8.2017

Hola hola, škola volá! Škola klepe na dveře. Věty, který si asi nikdo z vás nepřeje slyšet. Jedno se ale těmhle klišé musí nechat – mají bohužel pravdu. Je na čase, abyste nažhavili ořezávátka a nakoupili sešity, který voní novotou a nehyzdí je žádná kule. Nebo si alespoň udělali novou složku v PCčku. Tohle je na novym školním roce to nejlepší. To, že začínáte s čistym štítem, můžete si koupit spoustu novejch a zaručeně nezbytnejch věcí a ukázat, jak moc sexy jste se přes léto stali. Jinak pak už to stojí za starou bačkoru.

Co víc cool můžete po prázdninách přinést do školy než batoh se solární nabíječkou? Když do školy, tak ve stylu.

Abych byla přesnější, škola stojí za starou bačkoru, jenom když do ní chodíte. To je jeden z těch zajímavejch nevysvětlitelnejch fenoménů. Když jsem chodila do školy já, dělala jsem všechno pro to, abych tam byla co nejmíň. Měla jsem třeba dva omluvňáky. Jeden byl pro mámu a jeden pro mě. Dokázala jsem nasimulovat všechny možný i nemožný příznaky chorob, který napadaj jenom drůbež a stejně mi to naši spolkli. Posunula jsem se od šprta, kterej si v první třídě sednul do první lavice a podkuřoval pančelce, k pomyslnýmu studentovu dnu, kdy jsem pokuřovala se spolužákama za jídelnou. Leč rodiče se rozhodli v tomto bodě zasáhnout a poslali mě přes všechny moje protesty na gympl. Tam mi pravděpodobně přidávali něco do čaje, takže jsem školu dodělala a udržela si image chytrý holky. Odstudovala jsem (tentokrát už dobrovolně) dokonce několik škol po tom a přesvědčila i několik ústavů v zahraničí. Mám pár titulů, můj životopis vypadá jako vzor staženej z Googlu a jako bonus si nesu několik doživotních následků.

Přehršel informací? Dejte si voraz. Sluchátka Urbanears se daj bezvadně zakamuflovat.

Jedním z nich je dospělost. Dostala jsem diplom a naši si oddechli, protože už se báli, že se nikdy nevymaním ze škatulky „věčný student“. A ne aby mě poplácali po rameni a řekli: „Ty chudísku, ty ses nadřela. Tak teď si voraž.“ To oni ne. Prej šupky hupky do práce. A tak pracuju a je mi ouvej. Každý ráno vstávačky, žádný volný odpoledne na poflakování a omluvňáky se tu nevedou! Babička měla pravdu, když říkala „Važ si toho, že chodíš do školy. To je nejhezčí období života.“

Udělejte si to ve škole hezký.

Zkrátka jsem si nevážila toho, že jsem v teplíčku, a že dostávám pravidelně teplou stravu. Ani třeba toho, že odpoledne můžu lítat po venku, a že je každejch 45 minut pauza. Jasně, že v práci to je taky fajn (trochu to přeháním), ale už to není všechno takhle zadarmo a takhle bezstarostný.

Malá sváča vám vždycky zvedne náladu, zvlášť pokud je ve správnym obalu.

Takže jestli vám můžu poradit – choďte do školy. Choďte tam, jak dlouho to jen půjde, užívejte si spolužáky, protože pak je uvidíte jednou za 5 let na srazu třídy a budou vás štvát, protože jsou hubenější/vlasatější než vy. Poslouchejte ty krotitele dravý zvěře před tabulí, protože jednou zjistíte, že měli pravdu a mysleli to s váma dobře. Využijte všech výhod, který vám studium nabízí (a teď nemám na mysli jenom slevu na tramvaj), jako je výuka jazyků a cestování. Protože pro jednou úplně vážně (a pěkně sentimentálně) – škola a všechno, co mi přinesla, bylo to nejlepší, co mě potkalo. Byly to celkem bezstarostný roky – jasně, že jsem vyšilovala den před zkouškou, zvracela a brečela – ale tyhle problémy jsou vlastně hezký a jejich překonávání z vás dělá lepší a silnější jedince. Mně můžete věřit, já studovala 20 let. To jsou 4/5 mýho života.

Mohlo by se vám líbit taky…

Žádné komentáře

Komentovat

Abychom pro vás mohli naše služby ještě více vylepšit, používáme cookies. Více informací naleznete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close