LIFESTYLE

Piráti z Karibiku: s nafukovačkou na konci světa

25.6.2018
Nikdy jsem zrovna neexcelovala ve fyzice, a to je ještě docela eufemistický výrok. Doteď si pamatuju slovní úlohu, kterou mi učitel před tabulí zasadil smrtící ránu. Zněla: Plavec se začíná topit. Použij Archimédův zákon a navrhni, co má dělat, aby se neutopil, než k němu dorazí pomoc. Odpověděla jsem, aby příště radši plaval s nafukovacím lehátkem a nepřeceňoval tak své síly. Co vám budu povídat, fyzikář mojí invenci neocenil a napařil mi čistokrevnou kuli.

„Turazová, co děláte u toho okna?“ – „Opaluju se, pane učiteli.“ – „Za pět, přes sklo se opalovat nedá.“

Vzpomněla jsem si na to proto, že už nějakou dobu trvající horké dny si žádají proválené chvíle u vody. A nezbytnou součástí každých takových vodních radovánek, ať už na dovče u moře, u bazénu nebo u rybníka, jsou právě nafukovačky. Nikdo už dávno nemachruje jako Mitch Buchannon, že přeplave celý oceán tam a zpátky s červeným mini plováčkem a čím dál víc si užíváme pohodlí a často i pozornost s nepřehlédnutelným relaxačním doplňkem.

Plameňáčku můj strážníčku, opatruj mi mou dušičku.

Pro mě je shánění nafukovacího čehosi starost číslo jedna – mám totiž panický strach z moře. To se pro bývalou akvabelu skvěle hodí. Může za to táta, který mě jednou vzal na šlapadle na vyjížďku za bójky a pak mi ujel a nechal mě tam na zádech nehybnou řvát jako tur. Myslel si, že to bude sranda a taky byla, pro široké okolí. A taky za to může Titanic a vůbec další obří předměty, které se povalují na dně jakoby nic. A Čelisti… no, je toho hodně.

Hláška “Jacku, já letím.” má najednou jiný rozměr.

Už jsem si díky internetu diagnostikovala talasofobii, aequorofobii a akrofobii   Ale když to moře je tak velké a hluboké! Je tak hluboké, jako sto fotbalových hřišť nebo jako když jedete z Humpolce do Vystrkova a zpátky. A je tak velké, že nevidíte konec. Jak já říkám, nevěř ničemu, co se tváří jako tichá voda a pak to vyhodí třicetimetrovou vlnu nebo to schovává žraloky a mořské okurky.

Jestli chceš pusu, tak si pro ni musíš doplavat.

Nenechte se ale mýlit, k moři jezdím. Můj kluk se o tomhle mým výmyslu dozvěděl, až když jsme stáli na pláži a já si přes pět hodin máchala palce u nohou a měla výraz jako při zácpě. Vzhledem k tomu, že přímořské letovisko je jeho přirozeným teritoriem, aplikuje na mě každoročně aquaterapii. Probíhá to tak, že odplave daleko na širé moře (asi tak 10 metrů) a pak mě vábí. Já pod příslibem zmrzliny plavu naznak se zavřenýma očima, fňukám a divoce kopu nohama. Pak se ho dotknu a stejným způsobem plavu zpátky. Se mnou si prostě jeden dovolenou užije…

Díkybohu pro mě se vrátila tahle lehce infantilní móda nafukovaček. S nafukovačkou je to jako s peřinou a duchama pod postelí. Když přes ni nic nekouká, jste v bezpečí a můžete křižovat oceány jako starý mořský vlk. Není to už ale dávno jenom o pohodlí nebo a pocitu jistoty. V dnešní době můžete s nafukovačkou i celkem dobře zamachrovat. Kam se hrabou nudné obdélníky nebo kosatky, na které bylo zaboha nemožné se vyškrábat. Nyní si můžete pořídit celou zoologickou zahradu včetně zvířat, která existují někde v galaxii daleko odsud. Nebo můžete jako já dávat příkazy posádce z obřího donutu a ještě mít vedle sebe položený drink. Tak si získáte respekt i bez papouška na rameni. 😉

Já to vidím letos jednoznačně takhle. Jako mořská víla sice vypadat nebudu, ale bude mi hej.

A abychom se na to léto správně naladili…

Foto: Floatie Kings

Mohlo by se vám líbit taky…

Žádné komentáře

Komentovat

Abychom pro vás mohli naše služby ještě více vylepšit, používáme cookies. Více informací naleznete zde.

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close