Zima v cizím kožichu

Winter is comming. To je klíčová věta seriálu, ve kterém jsou hlavní postavy obalené kůžemi vlků, lišek a jednorožců, od hlavy k patě. Jo, na obrazovce to vypadá fakt dobře. A co v reálném životě? Jak moc jsou kožešiny zásadní v mírném podnebném pásu a jak se jim vyhnout?

Heboučký kožíšek je fajn. Ňuňu, super, hřejivý. Jestli vás baví, klidně vyhoďte holící strojek a pěstujte si svůj vlastní. 😉 Pokud vám však nohy nezarůstají tak dobře a vy mlsně pokukujete po liškách, trochu vás zbrzdím. Tady už jde o život – a nemyslím tím útoky naštvaných veganů.

Za každou kožešinou totiž hledejte především mrtvé zvíře. Norek se své kůže dobrovolně nevzdá a i když třeba taková nutrie je zvíře nejen chlupaté, ale i chutné, málokdy se stane, že by tvoreček umíral pro něco víc, než svou kožešinku. Nechci vás zatěžovat detaily. O životním stylu kožešinových zvířat toho celkem dost vypovídají pojmy kožešnický průmysl a kožešinová produkce. Cítíte tu empatii v nich?

Na druhou stranu, chodit s transparentem a usilovat o celosvětový zákaz kožichů mi smysl nedává. Jednak, umělé kožešiny jsou prostě umělé, vyrobené z umělých vláken a ropy. Za druhé, je třeba trochu používat zdravý rozum. Zatímco v části LA jsou kožešiny zcela zakázány, v Murmansku bych si na podobně radikální postup fakt netroufla. Celkový problém totiž není ani tak v kožešinách celkově (Kdo si dneska odkládá 100K na norkový kožich?) ale v jejich nadužívání na různé zbytečnosti. Taková průmyslová výroba bund s kožešinovým lemem kapuce už zkrátka vyžaduje průmyslové dodávky liščích ohonů. (A přitom tyhle lemy dávají praktický smysl jen v teplotách pod -25 °C.) Znamená to teda že všechno je špatně? Ne tak docela.

Pokud toužíte po kožešině a je vám to fuk, zkuste si aspoň ověřit, v jakých podmínkách žil a umíral váš nadýchaný sen. Spoiler allert – lišky k životu potřebují velký výběh a noru, ne miniaturní klec.

Pokud toužíte po kožešině, ale nechcete zabíjet zvířátka, zajděte do sekáče, bazaru nebo prolezte babiččinu skříň. Je projevem úcty k životu, aby tyhle archivní kusy nesežrali moli a kožojedi.

Pokud nesnášíte secondhand, ale heboučké chlupy si neumíte odpustit, zainvestujte do kvalitního fake kožíšku. Rozdíl od pravého už poznáte jenom na váze a nad plamenem. A ve svědomí. A že není levný? Aspoň ho jen tak nevyhodíte a i ta ropa bude mít smysl.

 

A co když prostě jenom potřebujete být trendy?

Pak “zabijte” svoje hračky a oblečte si Plyšák. Sice se v něm občas zapotíte, ale je látkový, takže dýchá a i hezky hřeje. Neumírá se pro něj. A pokud ho neunosíte k smrti, pohrají si v něm třeba i vaše vnoučata.

I když ad děti a vnoučata… je dost pravděpodobné, že v budoucnu bude nošení jakýchkoli kožichů stejně out, jako je dnes sbírání cizího tetování. Vy snad znáte někoho, kdo by kvůli kérce na tváři odkrágloval svého souseda a pak jeho hlavu vysušil a vystavil nad krbem? (Jo, je to velký bizár, ale fakt to frčelo. Nekecám. Přečtěte si o tom knihu Dějiny Tetování, od Martina Rychlíka)