Zatímco na stromech pomalu žloutnou listy, já už mám plnou hlavu podzimních trendů a v hlavě už se těším na nákupy. Máte to taky tak? Jediný problém je, že do šatníku už se mi nic nevleze. Šuplíky nejdou zavřít, ramínka se mačkají, boty jsou v botníku naskládané, jako sardinky v krabičce. Než přijde podzim, musím si udělat místo. Jak na to? Jak získat prostor pro nové věci a už o něj (aspoň na půl roku) nepřijít?
Oddělit zrno od plev
Skoro každý máme ve skříni věci, které nosíme pořád. Oblečky na speciální příležitosti a nakonec věci, které jsme na sobě neměli ani loni. Já jsem zastáncem toho, že v šatníku by mělo být jenom to, co můžete – a baví vás používat. A to děravá trika nebo jeansy čekající na zhubnutí fakt nejsou. Jak oddělit zrno od plev?
Je to smutné, ale jinak než zkoušením to nepůjde. Využijte volna, udělejte si hezké světlo, naličte se a každý jeden kousek ze skříně vyzkoušejte. Šli byste takhle ven? Dneska? Klidně se ukazujte nejen zrcadlu, ale i kamarádce. A i ty nejoblíbenější kusy podrobte pečlivému zdravotnímu vyšetření na skvrny a díry. Zpátky do šatníku vracejte jenom to, co je opravdu aktuální, akorát a ještě zábavné. Ehm. To je najednou místa, že? Jenže co s tím, co zůstalo venku?
Tři kupky
Nevím jak vy, ale já mám v šatníku tři druhy věcí. Ty co nosím pořád, ty co si vezmu občas, a pak chudáky, kteří už (občas i roky) čekají. Na co? Na to až pojedu na nějakou šílenou bojovku do lesů, na to až zhubnu, přiberu nebo změním barvu vlasů. A je to škoda. Protože toho moc nekupuju a oblečení třídím dvakrát ročně, není těch opuštěných kusů tolik – ale vždycky se nějaké najdou. Co s nimi a jak poznat, jestli už přišel čas na poslední sbohem? Mám na to pár otázek:
Je to sezonní, zimní nebo letní záležitost?
Je to bez nechtěných skvrn, děr a žmolků?
Je to moje velikost a je mi v tom fajn?
Je to ze super materiálu, značkové, s ambicí vydržet pro dceru?
Je to poděděné po babičce nebo k tomu mám zvláštní citový vztah?
Je to nové, skoro nenošené?
Měla jsem to na sobě někdy během posledního roku?
Co když si odpovím?
Věci, ve kterých je mi fajn ale už jsou jeté, odkládám do speciálně vyhrazené přihrádky “na chatu”. Nevíte jak pohodlné je, nosit dřevo v kašmírovém svetříku – to pak i zapomenete na to, že má skvrnu od kafe a páře se mu rukáv.
Věci, ke kterým mám citovou vazbu ( a jejich čím dál méně) ukládám do archivu. Je tam svatební korzet mojí babičky, madeirové šaty, extravagantní klobouk, lidový kroj… Při stěhování krabici otevřu a pokochám se, a když někdo shání něco speciálního, ráda z ní půjčím. Ale vyžaduju vrácení, protože tyhle věci pro mě mají hodnotu.
Sezonní věci nijak netřídím, jenom je operu, vyčistím a vyžehlím, a uložím ke spánku. Kdo ví, jaká budu za půl roku?
A co s těmi uplakánky, které jsem na sobě už rok neměla, vypadají dobře, už mě nebaví nebo se do nich nevlezu? (Kam jsi oči dala, ženská, když jsi to kupovala?!) Ty jdou z domu.
Daruju? Prodám?
Co s hezkým oblečením, které už mě nebaví? Někdo doporučuje prodat ho na internetu nebo v bazaru. Já mám ale raději rozdávání, protože to mě učí si příště podobnou blbost nekoupit 🙂 Navíc, rozdávání je ideální příležitost pro swap party. Co to je? Prostě s kámoškama přinesete na jedno místo své přebytky, rozdáte co už nechcete a odnesete si domů to, co nechce nikdo jiný. A co s tím, co nechce vůbec nikdo?
Tři kupky
Zbytky ze swapu (nebo celkově to, co už nechci) rozděluju do tří tašek. Ta s děravými, vytahanými, umělohmotnými a jinými podivnými věcmi, míří do kontejneru na textil. Ta s věcmi sice onošenými ale praktickými, míří do denního centra pro bezdomovce – tady se uplatní ponožky i spodní prádlo, trika, svetry…prostě věci které fungují (a po použití se třeba nebudou prát, ale špinavé rovnou vyhodí). A co s těmi nejlepšími kousky? Nejhezčí oblečení, takové, které bych sama oblékla nebo koupila, nosím do azylového domu pro ženy. Předem zavolám, domluvím se a objednám se – a pak se těším, že třeba jednou někoho v těch věcech potkám.
Poučení pro příště
Připadá vám, že se s tím oblečením zbytečně frcám? Že by stačilo to všechno vyklopit do kontejneru sakum prdum, případně zanést na recyklaci do HM? Tolik času do toho neinvestuju bezdůvodně. Zjistila jsem, že čím náročnější pro mě je oblečení se zbavit, tím odpovědněji přistupuju k nakupování. Kupuju to ho méně a tak si, se stejným rozpočtem, můžu dovolit dražší věci. A to mi přijde fajn.
Žádné komentáře