DOMOV KREATIVNÍ CHVILKA

Už víte co na Silvestra?

15.12.2017
Půlka prosince pryč a to znamená, že nám odtikávají poslední vteřiny roku a čeká nás mejdan roku z Václaváku. Vím, že se to moc nenosí, ale já už to nemůžu dál tajit. Musim učinit prohlášení – já nesnášim Silvestra. Ne, že bych se řadila mezi puritány, kteří říkají ne oslavám, různým druhům veselic a alkoholu, ale co je moc, je příliš. Mám takový neodbytný pocit, že Silvestr je děsně organizovaná a hlavně povinná párty. A já nemám ráda, když je něco povinné. Mám z toho vyrážku.

Nebylo to vždycky tak. Když jsem byla malá, jezdili jsme s našima na hory a Silvestr znamenal, že se vyhnu povinné večerce po Večerníčku, budu se moct nalejvat kolou, cpát se pohárem a protančim střevíce na místní didžině. Byla to taková svoboda v dětském světě plném schůzek a povinností 😀

Později se přidaly roky, další rodiny, vypečení kamarádi a první doušky alkoholu. Někde za Krakonošovou boudou jsme splašili lahev zelené a v deseti lidech jsme jí vyžunkli, předstíraje, že jsme opilí. S největší pravděpodobností jsme byli opilí pýchou, jak jsme ty naše úplně nemožný a starý rodiče převezli, když jsme jako pili na silvestra litry čaje z hrnku. Tihle nechápaví „geronti“ ale byli natolik solidární, že s námi tu hru hráli. Alespoň byl klid.

Na Silvestra je všechno dovoleno. Dokonce i ponožky v sandálech.

O chlup později jsem se postavila na vlastní nohy a na Silvestra vyletěla spolu s kamarády z hnízda. Lidí víc než postelí, netknuté lyže a snowboardy, soundsystém, za který by se nestyděli ani na CzechTeku v neustálém provozu, poháry (a vůbec všechno) snězené a koupelna, do které by člověk vyrazil raději jen ve skafandru. Ale byla to sranda a vždycky jsme byli ochotni utratit za tento Super All Incusive pobyt všechny naše úspory. Vše, co se na horách za ty roky událo, podléhá přísnému utajení a popravdě, i kdybych vám to vyprávěla, nikdy byste mi nevěřili, co je v dnešní civilizované společnosti možné. Mohu prozradit snad jen klíčová slova: lidská stonožka za pomoci izolepy, taneček v lokálním gaybaru, kompilace projevů nejznámějších diktátorů, nález zbraně, absence nábytku nebo třeba pes na talíři (živý). A to jsou jen střípky. Bylo to fajn, ale bylo toho dost. Miluju své přítele, ale na tyhle párty už jsem zkrátka asi stará. Mám ráda postel jen pro sebe, nechci poslouchat jednu písničku v osmihodinové smyčce, chci si zalyžovat a nechci hádat, co mi to plave ve skleničce.

Hodně lidí, málo židlí?

Poslední roky na mě padá silvestrovská depka, a proto každý rok testuji něco nového, co by se dalo na silvestra dělat. Zkoušela jsem běhat, pít, nepít, navštívit rodné město anebo vyjet do zahraničí. Letos dávám šanci naší Stověžaté matičce. Popravdě vůbec nevím, co od toho čekat, ale nebojte, ani na jednu z věží se lézt nechystám. Myslím, že i kdybych se rozhodla prohánět v oblacích jednorožce, nebylo by mi to echt, protože zkrátka jeden rok končí a další začíná, a tak člověk zákonitě trochu bilancuje a bručí. Ale třeba mě inspirujete k něčemu, co se dá na Silvestra dělat a co onu kletbu prolomí. Co budete dělat?

Mohlo by se vám líbit taky…

Žádné komentáře

Komentovat