Mám se za celkem emancipovanou ženu, která od svého partnera čeká především porozumění, smysl pro humor a společnou zálibu v kulturním vyžití. Tak jaktože se mi rozklepou kolena pokaždé, kdy se přede mnou spustí chlap na liáně, nebo práskne bičem, aby zahnal medvěda?
Nejsem úplně outdoorový typ. Představa, že spím v přírodě pod širákem mě děsí. A to i kdyby ta příroda byla na dohled od terasy a já měla pravidelný přísun horké čokolády. Jsem prostě holka z města, pro kterou je dobrodružství vyšplhat se na Vítkov.
I tak jsem ale jako malá hltala Vinnetoua a snila o tom, že můj kluk bude jednou minimálně stejný dobrodruh jako Indiana Jones, nebo nedejbože Belmondo. Aaaach. A vím z našich holčičích večírků, že nejsem sama. Čím to?
Plnovous + batoh = dobrodruh?
Ať jsme sebevíc samostatné, asi prostě toužíme po tom, aby nás případně někdo ochránil. Asi. A člověk, který ve slunečních brýlích a s batohem na zádech dokáže projít Himaláje, aniž by se u toho zapotil, by to měl zvládnout. Asi. Ano. Takhle jednoduché někdy dokážeme být.
Jestli pak už sis Indy vyplnil deníček?
Jenže jak k tomu přijdou ti skuteční chlapi? Dobrodruzi všedního dne. Co místo hor zdolávají stohy e-mailů a nezápasí se smečkou vlků, ale partou hladových dravců od konkurence. Pánové, můžete být v klidu. Stejně jako vy neočekávate, že budeme všechny vypadat jak modelky z katalogů na spodní prádlo, i my ženy jsme se smířily s tím, že nevyrážíte na výpravy za pokladem. Jen nás prostě baví si to čas od času představovat. (Stejně jako vás ty modelky…)
Tak kam vyrazíme?
Navíc vám vždycky nějaký ten batoh můžeme pořídit a nenápadně podstrčit, že jo. A brýle. A třeba pak i společně vyrazit na nějakou tu túru za dobrodružstvím. Pokud teda nebude daleko od civilizace. A přes noc…
Žádné komentáře