Podzim není jen o pouštění draků a dlabání dýní. Spousta lidí vyráží na podzim na různé výlety a eurovíkendy prostě proto, že léto je v nenávratnu a do Vánoc je daleko. Je to bída s nouzí a horko těžko se hledá nějaký důvod k radosti. Proto si ho musíme uměle vytvořit a utrácíme za instantní štěstí. I my jsme se s holkama letos hecly a vyrazily do Irska – země, která má na podzim patent. Ale tohle podzimní trajdání není jenom samá sranda a hned vám řeknu proč.
Začíná to tím, že několik samostatně uvažujících jedinců s vlastními představami, programem a zájmy musí naplnit jednotu místa a času. V tuhle chvíli ztroskotají i ty nejlepší plány. My jsme to ale nakonec zvládly, i když jsme každá vyrážela nebo se vracela v jiný čas a z jiného místa. Chvíli jsme spolu v tom Irsku pobyly. 😀
Na doklady, na hygienu nebo místo kabelky. Na cesty must-have.
Další oříšek je doprava. Asi se shodneme, že bez té to nepůjde. Ale jaký dopravní prostředek zvolit? Vemte si třeba autobus. Trpíte-li v autobuse nevolností, řekněte jasné ne! Věřte mi, není většího očistce, než strávit osm hodin v autobuse s žaludeční bouří a hyperprůchodnými střevy. Vždycky, když už už zaberete, autobus zastaví na benzínce. Sedne si vedle vás někdo, kdo celou noc telefonuje. Bojíte se bomby v zavazadlovém prostoru. Nebo jako v našem případě chytnete řidiče, který se minul povoláním. Náš řidič, kterému jsme familiárně říkali Pepa, spustil hned za první zatáčkou a už nikdy nepřestal. Irské lidové písně zněly autobusem a cestující se plácali do rukou jako na zájezdu mateřské školky. A pokud nezemřeli, tak tam zpívají dodnes.
S tím správným batohem můžete procestovat celý svět.
Nabízí se letadlo, rychlá a v dnešní době vcelku levná varianta. Nevím jak vy, ale já mám pokaždé větší množství věcí a kilo, než je povolený limit. Takže potom začíná hra na schovku. Během svojí letecké kariéry už jsem se schovávala u jiného gatu a nakráčela až po tom, co personál zapečetil kasičku; předstírala jsem dušnost; předstírala absenci peněženky a nyní jsem si schovala batoh pod bundu předstírajíc, že jsem hrbáč. Tentokrát jsme navíc proklouzly bez kontroly, takže jsem se naprosto šokovaná odebrala zeptat na informace, jestli je možné, že když já jsem se sem dostala bez kontroly, dostal se sem i terorista. Celou cestu vás potom ochromuje strach z pádu letadla, teroristického útoku nebo sedačka před vámi. I když je pravda, že strach z bomby je asi naprosto zbytečný, neboť v nízkonákladových letadlech žádný prostor na bombu není.
Do velké bundy se leccos schová.
Někdo zvolí i variantu auta. Ale já se jí většinou vyhýbám, neboť není možné konzumovat alkoholické nápoje. A vlastně mě ta hra na kočku a myš na letišti docela baví. 😀 Navíc si člověk musí v pudu sebezáchovy zajistit i normální muziku. Zbývá ještě loď, ale tam je riziko mořské nemoci a taky je těžké (ne však nemožné) plout lodí, bydlíte-li ve středu kontinentu. Koně jsou jen pro princezny a z kola tak bolí zadek, že byste eurovíkend trávili pravděpodobně v okruhu 30 kilometrů od domova. Ale proti gustu žádný dišputát.
Ať jedete čímkoli, pohodlná obuv je jistota.
Problémy ale nekončí za dveřmi dopravního prostředku. Něco se do toho malého kufříku musí také zabalit, že. A mezi typické podzimní destinace patří země jako Anglie, Irsko, Holandsko nebo Budapešť, kde buď leje, nebo mrzne. No a jak si má chudák holka zabalit? Třeba teď jsme jely do země deště, piva a tance – to sebou nese zimu, mokro, bláto a tekutiny na tričku. Řádně jsme se tedy vybavily a cestovaly ve vrstvách. Ne, že bychom byly takoví fandové vrstvení, ale že ty hadry prostě nebylo kam dát. Hodiny a hodiny jsme se teda střídavě potily, svlíkaly, oblíkaly a nadávaly.
Dělejte radost i ostatním. Nebo je pěkně naštvěte.
Jako každá baba, i my jsme si výlet zpestřily malým nákupem, tudíž to, co nás čekalo na cestě zpátky, by se dalo nazvat Armagedonem. Akorát že místo s bohem jsme bojovaly s letištním personálem a vlastní sebekontrolou. Ale přežily jsme a víkend jsme si i přes rozmary počasí a nudli u nosu užily. To největší bohatství v životě jsou přece zážitky ☺
Žádné komentáře