S létem nepřichází jen nekonečné vedro a snaha neuškvařit se zaživa. Už od puberty pro mě znamená i vzrušení z letních fesťáků, a že jich mám za tu dobu za sebou mraky… A protože se o své zkušenosti ráda podělím, tady jsou moje postřehy z toho, co mě festivalový život naučil.
Časy divokých pařeb mám asi za sebou. Možná trochu depresivní začátek, ale jen vám tak chci říct, že na Mighty nebo RFP se už nejspíš nepotkáme. Což ve mně sice vyvolává nostalgické vzpomínání (alespoň na to, co si pamatuju), ale rozhodně to neznamená, že s touhle formou letní zábavy končím. Jen jsem se přesunula do trochu klidnějších vod. Jakože Colours a Vary. A protože obojí se nezadržitelně blíží, nepodceňuju přípravu.
Krátké rukávy a vzor, který zakryje fleky = ideál.
Pro život na festivalech existuje několik dobrých pravidel. Třeba jako když jsou v jedné části areálu fronty na pivo i na toiky, na durhé straně je nejspíš úplně prázdno. Dost často u chillout zóny. Ale i pro rady tohohle typu platí, že záleží na tom, jak si chcete celou akci užít. Jestli ji propařit na headlinery, nebo si spíš v poklidu vybírat míň známé kapely a kocovině se obloukem vyhýbat.
Za ty roky už taky vím, že co si doma nesbalím, na místě většinou neseženu. Pokud si teda nechci s sebou brát cukrovou vatu, triko s logem kapely nebo umělohmotný náramek.
Lehké festivalové šaty i s kapsičkou na drobný.
Oblečení proto s sebou mám radši vždycky víc. I když zrovna tohle je přístup, který aplikuji takřka na jakoukoliv cestu. Ehm. Jenže na festivalu je riziko, že se vyválím v prachu, nebo že mi někdo bílé tričko obatikuje červeným vínem, přece jen trochu vyšší. A to nemluvím o počasí, které se zpravidla mění se stejnou frekvencí jako hvězdy na pódiu.
Moje poznávací znamení.
Navrch si ale vždycky zabalím i jeden kus oblečení, který bych si nikam jinam nevzala: kšiltovku nebo klobouk. Teda spíš slamák. Protože slunce dokáže být pěkný prevít a hlavně na hudebních akcích hrozí úžeh s větší pravděpodobností. (V karlovarských sálech kin se samozřejmě bez kšiltu obejdete…) A moje pravá ruka, která kdysi většinu letních akcí strávila odkrvená nad hlavou stíněním očí, mi dává za pravdu.
I na fesťáku je potřeba občas dobít baterky!
Když už je ale slunce tak neodbytné, rozhodla jsem se ho zneužít a pořídila si solární batoh. Co možná vypadá trochu jako geekovská rozmařilost, je úplně geniální pomocník právě na festivaly. Stejně bych na zádech něco tahala (protože nezbytností s sebou nemám málo), tak ať mi aspoň to něco nabije telefon, že jo. Až se zas totiž budeme příště nahánět po celém areálu, já nechci být ten, komu se nedá dovolat. A zbytek času se pak za to omlouvat…
Noční klid značky Marshall.
V neposlední řadě si do své festivalové KPZky balím i sluchátka. Nejenže mi krátí dlouhou chvíli v legendárních karlovarských frontách, ale využití najdou i na hudebních feťácích. Proč by si někdo tahal vlastní hudbu na místo, kde hudba hraje takřka non-stop? Právě proto. Protože ten někdo (v tomhle případě já) se taky rád vyspí. A roky praxe pod stanem mi potvrdily, že se mi líp usíná s vlastní hudbou v uších než tou monotónně ubíjející, která většinou doznívá na afterparty.
Ale možná je tohle jen další známka toho, že svá festivalová léta už mám za sebou…
Žádné komentáře