Tak za sebou máme další ročník filmového festivalu v Karlových Varech. To se nám všem ulevilo a svět je zas o něco barevnější. Podle toho, jak vypadal můj Instagram, kdo nebyl ve Varech, jako by se dostal na dno společenského žebříčku bez šance na únik. (Leda, že by vyrazil do Berlína a selfíčkem u berlínský zdi napravil svojí image). Já tam taky byla…
Festival ve Varech už dávno není o filmech, a tak slovo „filmový“ v názvu může být trochu matoucí. A už ani nejde o to tam jenom být. Jde o to tam být a nějak vypadat. Nemůžete se tam zkrátka promenádovat, jak se vám zachce. A už vůbec nezkoušejte zapojit kritérium pohodlí. Neexistuje. Po kolonádě chodí módní policie a ta zatkne každého neotesance v sandálech.
Festival ve Varech není o filmech, ale o hadrech.
Jezdím do Varů pravidelně už několik let a filmy, co jsem viděla, by se daly spočítat na prstech jedný ruky. Proč? To je jednoduchý. Vary jsou prostě natřískaný. Kromě celebrit jezdí na fesťák i spousta normálních smrtelníků. Člověk pořád jenom sedí a na něco čeká (na film, na jídlo, na drinky, na autobus, na sušenku). Natřískáno je i ve frontách, a potažmo i v parcích (když to člověk vzdá). Ale jak známo, na ty dobré věci se vyplatí počkat.
Začátečníci vyrazí na festival s dekou, zkušení návštěvníci se sedacím vakem. Je ovšem nutné mít s sebou i přívěs.
Jednou za sto let, když jednonohý kohout zakokrhá a měsíc je zrovna v úplňku, se může stát, že se dostanete na film. Pravděpodobně půjde o tříhodinovou zpověď rumunského vězně s jedním varletem a vadou řeči a ještě pravděpodobněji budete sedět na zemi (kde jinde). Ale jste tam. Problém může nastat ve chvíli, kdy nekontrolujete příjem tekutin, který je ve věčných frontách nutné poctivě doplňovat. Pak se vám může stát, že usnete ještě před začátkem filmu a vzbudíte se se závěrečným potleskem, ke kterému se ještě jako pitomec přidáte. Ale i tak, dostat se na film ve Varech a prožít si tu atmosféru stojí za to.
Další položka do povinné festivalové výbavy (jen si odmyslete moře a přimyslete Vřídlo).
A jaký je tedy návod na to být za hvězdu, ať už na červeném koberci (podaří-li se vám utéct securiťákům) nebo mimo něj? Po všem tom sezení se po zemi, popíjení vína, kocovině a v konečné fázi přespávání ve stanovém městečku? Až se ráno vzbudíte a budete vypadat jako strašidlo, vystojíte hodinovou frontu na studenou sprchu, namalujete se před víčkem od konzervy lančmítu a na oči plácnete místo okurky včerejší ogrilovanou cuketu, bude to určitě o moc lepší. Ale pro jistotu zařaďte do povinné výbavy i několik profesionálních pomocníků a bude vám hej. A taky, kdy jindy si má člověk užívat festivaly, ať už prožije trochu nepohodlí, než dokud je mladý? Pokud se vám podaří přes to přenést, pak budete za skutečnou hvězdu 🙂
Věrný pomocník – Osvěžující sprej na tělo a obličej… a do pusy a na nohy a bůhví co.
Žádné komentáře