MÓDA

Individualista

18.5.2017
Včera jsem jela v MHD, v zbrusunové pruhované sukni. Úplně jsem cítila jak mnou proudí radost a jaro. A pak přistoupila slečna, v úplně stejné – a kouzlo bylo pryč. Pokukovaly jsme po sobě nervózně, srovnávaly, která outfit nakombinovala líp (ani jedna). “To je tak nefér!” Chtělo se mi křičet…

Pochopte, ať si každý chodí, v čem chce. Já se jen ze zásady odmítám podřizovat aktuálním trendům a davu. A protože tomu “vyhýbání se” věnuju poměrně dost času, vždycky mě překvapí, že se to občas nepovede. Třeba když “uklouznu” a koupím něco v obyčejném řetězci. Když souhlasím s tím, že víkend strávíme se známými. Když sebou na módní přehlídku vezmu kamarádky. Jsem totiž nechutný individualista – a nestydím se za to.

Nejsem si jistá, kdy tenhle individualismus začal. Možná tehdy, když učitelka trvala na tom, že na obrázku musí být určité věci v konkrétní kompozici? (Např. Po nás chtěla namalovat sněhuláka, který se chová jako člověk, sáňkuje nebo bruslí. Tak jsem stvořila sněhuláčici v bikinách, jak na sebe ručním větrákem fouká zimu. Na sněhuláka byla poněkud nestandardně tvarovaná – a tak se to pak řešilo na třídních schůzkách…) Nebo snad už na vycházkách ve školce, kde jsem se provokativně loudala vzadu a hledala, jak z pravidelného špalíru vzít roha? Každopádně, někde to začalo a jak mi ostatní individualisté potvrdí, pak už to jde jedno za druhým. Například se rychle vyfiltrují kamarádi – protože s tou divnou holkou, která nosí baleríny s podkolenkami, nemá smysl se bavit.

Popravdě, ze začátku mě to mrzelo. Ale po čase jsem pochopila, že jít s davem je pro mě nesmírně omezující – asi jako byste mi na nohu dali železnou kouli. Všechna svoboda, lehkost, radost a inspirace rázem zmizí. Co je to za zájezd do Paříže, když ani nemůžete zajít do obchodu, protože dav se žene dál? Co je to za hudební festival, kde můžete jít jen na některé koncerty, protože parta je parta? Co je to za dovolenou, kde vstáváte brzo ráno, protože se musí dodržet plán? A co je to vůbec za život, ve kterém musíte nosit jen určitý styl oblečení?

A tak jsem rezignovala na turistické průvodce a na horách spím raději ve stanu. Jako mladá jsem se vdala a zase rozvedla. Na party chodím za byznysem, na přehlídkách se stavím tam, kde je nejlepší výhled a s kamarádkami se potkávám jen párkrát ročně. Než si koupím něco na sebe, trvá to klidně i víc než rok. (Protože to musí být kvalitní, ne moc drahé a hlavně, to nesmí mít nikdo jiný…)

Jestli si taky jdete životem po vlastní ose, mám pro vás nakonec jeden tip. Koukněte se na značku Native Youth. Byť to jsou Angličani, mají japonsky minimalistický styl a unisexové střihy. A v něčem takovém jste v Čechách zatím (pokud nepotkáte mě) v bezpečí.

Ps: Už jsem vám říkala, jak invidualismus ničí mezilidské vztahy? Tohle byl poslední víkend, kdy jsem se vzdala nákupů na blešáku jen proto, že můj milý chtěl dlouho spát. Slíbila jsem si, že už se to nestane! Přece nepůjdu s líným davem a nenechám si vyzobat nejlepší kousky!

Mohlo by se vám líbit taky…

Žádné komentáře

Komentovat