Tak se v létě potím, no a co?

Pot není úplně to nejpříjemnější téma k diskuzi, o blozích ani nemluvě. Většinou je to spíš absolutní tabu. A i když se týká nás všech, stejně se všichni tváří, že je to problém někoho jiného. Takže, co se dá s pocením dělat?

Přitom k létu patří pot víc než cokoliv jiného. Každá cesta tramvají nebo autobusem (zvlášť těmi super novými nevyvětratelnými…) se mění v soutěž: schovej svoje koláče před pohledy ostatních.

Černé, ale funkční!

Pot má přitom vyšší smysl, protože nás vlastně v létě ochlazuje. Takže bychom za něj měli být rádi. Nemusíme se totiž díky němu chladit jak psi vyplazeným jazykem. A představte si, jak by to teprve pak vypadalo v tramvajích…

Sama jsem s pocením roky bojovala. Nosila schválně tmavé věci, aby to jakože nebylo vidět. A paradoxně to tak jen zhoršovala. Postupně jsem metodou pokus-omyl přešla k funkčnímu oblečení, které pot neabsorbuje, ale odvádí. Jenže to se hodí většinou jen na sport, ne úplně mezi lidi. Takže jsem se na své obavy jednoduše vykašlala a začala zkoušet i světlejší oblečení. Hlavně ve formě tílek. Jako vždycky je to totiž především o hlavě.

Pocení nebrání, ale řeší ho. Jako já…

Mnohem žhavějším problémem se ale ukázal výběr deodorantu. Protože když už se smířím s tím, že se v létě prostě potím, neznamená to, že to musí pocítit i ostatní. Jenže nejde jen o vůni. Aby mi seděla a zároveň nebyla moc intenzivní. Hlavně totiž nechci, aby si se mi v těle ukládal hliník. Ať si najde jiný místo, že jo. Takže jsem po letech zkoušení došla k možná překvapivě jednoduchému řešení. K deodorantům přírodním.

Hliník se odstěhoval na smetiště dějin.

To samozřejmě neznamená, že bych se v podpaží vytírala borovou větví. Jen se prostě jako vždy nakonec našel někdo, kdo ke stejnému efektu, došel místo chemie přírodní cestou. Třeba díky přesličce nebo eukalyptu. A zaplaťpánbu za to. Většina z nich navíc ani nenechává fleky na oblečení. A to se hodí pro fandy tmavých i světlých outfitů.

Moje letní láska.

Když už jsem pocení přestala popírat, došlo mi, že bych si měla líp hlídat i pitný režim. Protože co jde ven, musí logicky i dovnitř, že? Pořídila jsem si proto vlastní lahev na vodu, kterou mám neustále u sebe. Šetřím vlastní peněženku i planetu. Navíc nejsem závislá na tom, že za tímhle rohem už přece sakra musí být obchod s aspoň jednou jedinou balenou vodou. A nemusím se zbytečně potit při jeho hledání…